Ze dna rovnou na bednu aneb 2. místo z Night trail run Vyškov

9/11/2019

 

 

V předchozím článku jste se dočetli, jak jsem nedoběhla svůj poslední závod. Ač v článku popisuji, že ke sportu patří i neúspěch, tam někde uvnitř sebe jsem tento neúspěch stále cítila. Kdybych to měla popsat, byla to lehká hořkost na jazyku a já si prostě potřebovala zspravit chuť. Pokud se z neúspěchu nesesypete, což v mým případě určitě ani v nejmenším nehrozilo, je tu druhá možnost a to ta, že vás to naopak namotivuje. Chcete si dokázat, že na to máte. Že jste lepší, než jste byli v tom neúspěšným závodě. Že máte natrénováno. Že to byl prostě jen den blbec!

 

Už týden po nepodařeném závodě v Olomouci a jsem se začala dívat po závodech v okolí. Narazila jsem na Night trail run ve Vyškově na 6 km a říkám si, že to vypadá fakt dobře a že to není ani daleko. Na žádném nočním běhu jsem ještě nebyla a 21.9. mám jít na noční běh 5,10 mil Brnem, tak proč to nezkusit v rámci tréninku? Zjistila jsem, že na závod už se nedá přihlásit online a už se dá registrovat pouze na místě, takže tím líp. Jednoduše uvidím, jak se v sobotu budu cítit a podle toho se aspoň můžu rozhodnout.

 

Je sobota a já se cítím docela unavená. Večer předtím jsme byli na grilovačce, sice jsem nepila, ale snědla jsem dost ostrýho jídla, a tak měla docela lítačku :-D. Navíc nás 2x v noci vzbudila Maya, takže to mi energii taky moc nepřidalo. Říkala jsem si, že prostě uvidím večer..

 

Večer už to bylo lepší, cítila jsem se dobře, a hlavně CHTĚLA JSEM běžet! Markovi se chtělo jet semnou o něco míň, jelikož měl po zápase a chtěl radši strávit klidnej večer doma. I tak jel, ale v autě ze srandy prohodil: ,,Běda, jak nebudeš na bedně!“

 

Po příjezdu jsem si klasicky vyzvedla startovní číslo, rozcvičila se a vyrazila na start. Marek stál na takové terase nahoře u startu, která byla zároveň i cíl.

S čelovkou na čele jsme všichni vyrazili v 20:30 na 6 km okruh Vyškovem okolo rybníku Kačenec. Cesta byla za mě pěkná, ale byl pro mě nezvyk, že jsem se musela soustředit víc na trasu, abych třeba nezakopla. A jelikož jsem trasu běžela poprvé, i to je ve tmě docela nevýhoda.

Držela jsem se za jednou jedinou běžkyní, která běžela přede mnou. ,,Má podobné tempo, budu se jí nenápadně držet a třeba se mi podaří ji u cíle předběhnout.“, říkala jsem si. Toto se mi totiž povedlo na Olympijském běhu v Brně, kdy závodkyně přede mnou o mně neměla tušení a já ji pak předběhla v cílové rovince. Ona už nedokázala zrychlit, protože to nečekala. Myslela jsem si, že běžím 4. a tak jsem u konce zabojovala, abych získala medaili za 3. místo. Mohlo to být legendární, ale v mém případě to znamenalo pouze bramborovou medaili, no holt jsem špatně počítala, i to se může stát :-D.

Zpátky k příběhu z Vyškova. Běžkyně přede mnou s rostoucíma kilometrama nezpomalovala, naopak. Já uznala, že další tři kilometry s tempem 4:15 min/km asi nedám. V zatáčce se mi ztratila a já už na ni neviděla. To pro mě bohužel znamenalo menší motivaci, neviděla jsem ,,svůj cíl“ a mírně jsem zpomalila. Věděla jsem, že 1. už určitě nedoběhnu, tak jsem se soustředila na svůj zatím druhej flek :-). Pořadatelé, kteří stáli vždy na rozcestí a naváděli nás, mi vždy hlásili: ,,Druhá žena“. Já to věděla, že běžím druhá, ale kde je ta sakra ta třetí? Doufám, že ne hned zamnou? :-D

Když jsem za sebou asi na 4. km cítila dech, říkala jsem si: ,,Ať je to muž, ať je to muž! Zní to jako muž! Doufám, že je!“ :-D Lehce jsem pootočila hlavu napravo a… Byl to muž! Ufff! Vzpomněla jsem si na Marka, který mi v autě říkal: ,,Běda, jak nebudeš na bedně.“, jak tam stojí a určitě mě netrpělivě vyhlíží. Ze všech sil jsem ještě zabrala a trošku zrychlila.

Na hodinkám mi pípl 5. km a já si říkala, že už je to jen 1000 metrů, že to už se musím udržet na 2. místě, ať je ta třetí kdekoliv! Ano, říkala jsem si 1000 metrů, protože to zní prostě míň než jeden kilometr. Že jo!

Zbývalo pár set metrů a já už skoro nabíhala na tartanový okruh, kde už byl cíl, jásající lidé a netrpělivej Marek. Pootočila jsem se, jestli neuvidím nějakou ženu zamnou, aby se nestalo mně samotné to, co jsem měla já v plánu s první závodnicí, které jsem nestačila. Viděla jsem pouze svítící hlavy, takže to znamenalo, že už mě nesmí předběhnout vůbec nikdo!

Tyto metry bolely, ale uběhly neuvěřitelně rychle a já už běžela cílovou rovinku a pak… CÍÍÍÍL! Ve kterém hlasatel zmínil, že jsem opravdu druhá žena. Jsem ráda, že tentokrát jsem počítala dobře :-D.

 

 

 

 

Tímto článkem jsem chtěla hlavně říct to, že po každé bouřce vyjde slunce. Že ze dna (což bylo před 2 týdny moje DNF) se můžete dostat klidně na bednu. A pak je ten pocit ještě lepší!

 

Toto byla pro mě odměna za ty naběhaný kilometry a tréninky. Byl to pro mě krásnej večer a MOŽNÁ jeden z posledních kratších závodů tento rok. Proč? Na to si budete muset počkat do dalšího článku! :-)

 

Přeji Vám, ať to pěkně běhá a třeba někdy na startu!

 

Vaše Verča

 

Sdílet na Facebooku
Please reload

© 2019, Happy healthy me, všechna práva vyhrazena.