Jak jsme začali běhat

8/28/2019

Protože jsme začali psát tyto články o běhání, tak jsme si říkali, že byste měli vědět, jak jsme se k tomu vlastně dostali. Jaká byla naše cesta k běhu, jak dlouho už běháme a jak to změnilo náš vztah a vlastně i nás. Ehm, teda vlastně Veru :-)

 

 

 

Mára:

 

První jsem začal běhat samozřejmě já, ale nedokážu říct, kdy to asi bylo. Kromě tréninků na fotbale jsem se musel udržovat i sám, takže jsem začal běhat. Když jsme nejeli na trénink, tak jsem se snažil přidávat si sám. Ze začátku jsem běhal pořád stejnou trasu, kde bych mohl ještě teď namalovat zpaměti značky kilometrů. Celkově mi běh pomáhal, abych se cítil líp na hrišti, byl to jen trénink, ale pak mě to začínalo bavit víc a víc. Strašně dlouho jsem si běhal jen tak pro sebe, jen si sem tam zlepšit čas na mé trase. Můj první závod byl Brněnský půlmaraton v roce 2017, kde jsem se den po zápase docela potrápil.

 

 

 

Když už jsem běhal já, tak jsem samozřejmě začal Verču přemlouvat, ať semnou začne taky běhat, že je to skvělý. Dělala ofuky, ale nakonec povolila :-)

 

Veru:

 

Od dětství jsem hrála házenou, řekla bych že celkově tak 8 let. V přípravě jsme samozřejmě běhali, ale většinou jsme se na tyto tréninky s holkama netěšily, protože tam jednoduše nebyl balón a pro nás to tak nemělo úplný smysl. Běžet s balónem, dát gól, zažít ten příjemný pocit ze střelené branky. To byl ten smysl. Proto jsme běhaly. Do dneška si pamatuji na trénink (to jsem hrála 1. dorosteneckou ligu za Tatran Bohunice – krásný časy) s nějakým extraligovým hráčem, který s náma běhal večer kolem haly. Běžela jsem celou dobu hned za ním. Měla jsem k němu úctu. Pro sebe jsem si ale říkala: ,,Sakra, vem nás radši na hřiště a jdem hrát.“ :-)

 

 

Potom, co jsem skončila s házenou jsem se dlouho hledala, nic mě tak nebavilo. Mára začal k fotbalu ve volných chvílích běhat a já se nechala dlouho přemlouvat, než jsem šla s ním. Šla jsem poprvé (kvůli němu), pak i podruhé, potřetí… a pak dokonce i sama. Každý běh byl lepší a lepší a já se cítila konečně dobře.

 

 

Myslím, že jsem začala běhat někdy na začátku roku 2015, to jsem neměla ještě žádný hodinky, takže jsem tyto běhy nikde nenašla. Můj první závod byl v roce 2016 tuším duben a byl to běh v Brně v Lužánkách. Zalistovala jsem ale na Instagramu a našla nějaký první fotky z běhu, který jsem zveřejnila v roce 2016 a dál :D :

 

 

 

 

No, a tak jsme spolu začali běhat. Místo výletů jsme jezdili na výběhy a bylo to fakt skvělý. Mára vždy naplánoval okruh a já pokaždý nadávala, že je to víc kilometrů, větší stoupání že na to jsem se nepřipravila. Ale takto je to vlastně do dneška :D

 

A jak běh změnila náš vztah a mě? V obou případech určitě k lepšímu. Je skvělý mít s partnerem něco společnýho, ať už je to běh nebo jiný sport, záliba. Jsme víc spolu, máme víc společných zážitků a ty naběhaný kilometry společně jsou vždy lepší a záživnější. Podporujeme se v tréninku i v závodě a je prostě lepší, být na to dva. To ale platí ve všem. My s Márou jsme parťáci nejen v běhu, ale hlavně v našem životě a jeden bez druhýho už si to neumíme představit.

Díky běhu jsem se sebou víc spokojená, cítím se skvěle, mám víc energie a celkově mi přijde, že život s během je teď krásnější. Začali jsme s Márou víc vyhledávat přírodu, místa bez lidí a oba to milujeme.

 

Takže běhejte. Nemusíte v tom být nejlepší. Ono prostě stačí, když vás to baví a naplňuje. Nebuďte hloupí, jako já tenkrát, a zkuste to. Věřte mi, má to smysl! Teď už to vím.

 

 

Tak třeba někdy na startu

 

Veru a Mára

 

 

 

 

 

Sdílet na Facebooku
Please reload

© 2019, Happy healthy me, všechna práva vyhrazena.